O kůži

Kůže jako materiál je surovina získaná z těl obratlovců určená k dalšímu zpracování, po jehož dokončení se ze surové kůže stane useň. Označování čalounických výrobků z usně jako „kožené výrobky“ je tedy nesprávné, ale obecně zažité. Při zpracování kůže je potřeba získat střední vrstvu kůže, škáru, která je tvořena kolagenovými vlákny. Tato vrstva se dále štípe, což rozděluje kůži na více vrstev (různě kvalitních) a hlavně se vrstvy stávají rovnoměrně silnými. Další zpracování mj. určuje druh čalounické usně. V automobilním průmyslu se nejčastěji používají pigmentované usně, méně často semianilínové usně a zřídkakdy anilínové kůže. Pigmentované usně jsou pokryty vrstvou pigmentové barvy, která kryje nedokonalosti kůže a sjednocuje povrch. Tato vrstva je praktičtější na údržbu a rovněž méně náchylná k změně barvy vlivem UV záření. Pro tento druh usní je použitelné až 80 % suroviny. Semianilínové kůže jsou probarvené, ale zároveň nabarvené z líce slabou vrstvou pigmentové barvy pro lepší odolnost povrchu. Tyto usně jsou měkčí a příjemnější na omak než pigmentované usně. Pro semianilínové kůže je použitelné asi 15 % suroviny. Nakonec anilínové usně, ty se v automobilním průmyslu používají velice málo, protože jsou nejnáročnější na údržbu. Jsou to kůže probarvené bez krycí vrstvy barvy, proto velice snadno pohlcují vodu, nečistoty či tuky, naopak ale také snadno dýchají. Jsou nejpříjemnější na omak a nejvíc na nich vynikne krása přírodního materiálu, protože líc není opatřen žádnou krycí vrstvou, která skrývá i dovolené vady. To jsou vady, které vzniknou za života zvířete, tedy například různé jizvy, či štípnutí od komára. Vzhledem ke způsobu zpracování těchto kůží je použitelných zhruba 5 % veškeré suroviny. Jsou to tedy usně nejvzácnější a tedy i nejdražší.

V nábytkářském průmyslu se potom dále používají velury či nubuky, což jsou kůže upravené broušením z lícové (nubuky) či rubové (velury) strany.